Bitva Modřice 2014

Malý výlet na velkou bitvu. Na motocyklu s kostýmy v kufrech na historický den pořádaný skupinou Carpe Diem[1]. Potkat staré známé a shlédnout bitvu a několikero vystoupení – z těch zajímavých to byla drezúra koně Equidance[2][3]. 
Po dlouhé době jsme viděli bitvu zpovzdálí z pohledu diváka a překvapila mně zbytečná tvrdost šermujících. Vzhledem k tomu, že spousta účastníků se věnuje MFC[4][5], tak byl styl boje pochopitelný – a střety tohoto typu[6] se neslučují mou představou o šermu vůbec. Možná někdo namítne, že stárnu a měknu. Pravda. Dlužno podotknout, že tady vidím zbytečně obrovské riziko zranění. A představa, že jeden, divákem naprosto neatraktivní zásek, připraví mě o zbytek sezóny – jest upřímně děsivá. Ať by se jednalo o sezónu šermířskou, pracovní nebo motocyklovou. 
Členové našeho Šermířského klubu se účastnili jako lehkooděnci a střelci a krom pár šrámů na přilbách přežili bez úhony. Teď mají jen DVĚ možnosti – buď se více obrnit a nebo to tahle nedělat.
Standardně vybavený „rytíř“ v takové bitvě má uzavřenou přílbu, obří štít, pádnou zbraň, plátovou zbroj nebo pořádnou prošívanici nebo obé; pod ní plastové profi chrániče krku, zad, hrudníku, kvalitní suspenzor, pevné chrániče kolen a chránič zubů, kousátko jako na box. 
Připomnělo mně to rané dřevárny[7] nejhrubšího zrna, kde se to bije hlava nehlava v jekoru a dřevem. Tohle bylo totéž, ale v železe a železem.