sobota 17. května 2014

Na Krocana do Jizerek poosmé

[trasa][fotky]

středa
Střídavě sleduji předpovědi počasí na víkend, impregnuji nepromok; místy se chválím za to, že jsem pořídil zázračné nepromokavé ponožky[1]. Snažím se sehnat slušnou přední pneu od kamaráda motokrosaře[2], co on by zahodil jiným/mně pomůže.

čtvrtek
Vše připraveno, sbaleno a nachystáno. Pro jistotu jsem vyměnil i olej v motoru; servisní interval je „jen“ šest tisíc kilometrů, tak kdyby se vyjížďka protáhla...

pátek
Od rána sleduji meteoradar a snažím se najít okno, jímž by se dalo dojet ten kousek po asfaltu tak, aby pršelo ideálně vůbec. Oblékám druhou zimní bundu jako teplou vložku a nepromok navrch. Konečně start, lehce po poledni a téměř polovinu cesty se držím ve skulině mezi dešťovými srážkami. Pravděpodobně proto, že kdo má nepromok již oblečný, málokdy opravdu zmokne. Vše vyšlo skvěle. Vydatně pršelo jen polovinu cesty, tedy „pouhých“ stopadesát kilometrů.
Cestou sním o tom, jak skvělé to musí být, vézt se autem a motorku za sebou na vleku... Jenže když si představím motorku na vleku, tak k ní by musel být pořádný trike[3] a ne auto a ve výsledku by cesta byla stejně nepohodlná.
přivítání s láskou a slinami
pátek večer
Setkání přátel offroadu v plném proudu. Historka stíhá historku a myslím, že není v republice tolik ostrých výjezdů, kolik jsme jich ten večer vyjeli. Seděl jsem u stolu „bigařů“ a pamatuji si jediné: „Nač točit pět tisíc, když můžu řadit čtyřku!“ Kolegové za velkou louží by řekli: Torque rulez!

pátek ještě víc večer
Skupiny registrované a pojmenované, soutěžící v orientačně-navigační soutěži dostávají mapy a slovní popis bodů a mohou zpracovávat trasu do brzkých ranních hodin. Zapisuji se do skupiny s vodičem s názvem Krocan extreme rodeo.
cvičná enduro trať v kempu
sobota
Soukám se do nepromoku a řadím se ke skupině zvíce zástupu KTM, dvou Afrik, V-Stroma s opicí a jednoho XChallenge, jehož nezaměnitelný zvuk nás měl provázet celý den. Neznalý by řekl, že řve jako kráva – možná jako nezlomný romantik nás chtěl přesvědčit, že nekrásnější je, když Akrapovič zpívá po lese. Osobně dávám přednost tichému ševelení stroje, které na posedu dřímavší myslivec snadno přehlédne.
Vyjížďka začíná nevinně malým brodem, trochou bláta a přejezdem oblíbené železniční tratě. Reálně jsme za sedm hodin najeli asi třicet kilometrů v terénu. Najet znamená připnout motorku na kurtnu, vzít za padací rámy a společnými silami po kolena zapadaje posunovat se smrdutým blátem metr po metru směrem o kterém snad Pardál řekl, že je správný. Tady mě napadlo, že jsme opravdu v pěkné kaši a jestli se z ní nějak dostaneme (o tom víc na konci pro vytrvalé čtenáře).
Pršelo celý den, od mrholení po opravdový liják. Ale ani tento nedokázal vymazat úsměvy ze zablácených tváří statečných skautů, kteří se pachtili blátem jenom proto, že to nebylo potřeba. Není umění objet bahniště, není umění bahniště projet nebo v něm zapadnout. Tady se nehledaly ani cesty, ani limity. Vodič a vedoucí naší skupiny řekl hned zpočátku, že to co má v plánu jet – za aktuální počasí nejde projet. A nešlo. Jestli enduro má znamenat výdrž, naplnil ho letošní Krocan úplně. Joj, kdy naposledy jsem slyšel - proč máš tak hrozně těžkou motorku, nechceš přesedlat na něco lehčího? A bylo to pětihlasně, když mého Stroma vytáhli na kurtně skrz výjezd až nahoru a to já jsem upadl už v úpatí výjezdu a motorka byla tažena bez ohledu na to, že ji nikdo neřídil. Alespoň tak mně to připadalo a stroj pak podle toho vypadal. Tak nevím. Asi něco mezi. Kličkování mezi pohraničními patníky, to nám šlo. Drobný defekt zadního kola s absencí centrálního stojanu vyřešil právě jeden pohraniční patník, tři pomocníci a malinký kompresor. Můj nepromok vzal za své, po rozkrok roztrhanou nohavici mně Barvajs úspěšně amputoval svým vyhazovacím nožem Mikov, aniž by mně jakkoli jinak ublížil. Zbytek dne jsem měl tři údy chráněny proti dešti a blátu. Díky aspoň za to.

sobota podvečer
Jsme zpátky v kempu. Lobo hrdinně přezouvá z ostrých krosových na pláště vhodné k silničnímu přesunu. Po zkušenostech z jara[4] víme, že nejlepší je zalézt do sprchy ještě komplet ustrojení a smýt ze sebe bláto. Mokřejší býti nelze, tak budeme alespoň čistí. Snad do rána všechno vyschne.
Zde bych měl říci, že zázračné nepromokavé ponožky opravdu fungují. Z komplet promočených bot jsem vytáhl mokré ponožky a z nich suché ponožky a nohy. Ale o mých nohou až příště.
Barvajs to shrnul v jedné krátké větě, kdy čistě ustrojen, umyt, zasypán a učesán se slovy„ready to drink“ odešel do deště.
první fotka sprchujícího se muže, která není ani trochu hambatá
sobota večer a pozdní večer
Krom vynikajícího krocana se nic zvláštního nestalo.
dva kamarádi
neděle ráno
Většina účastníků se vydává k domovu, já jsem dopoledne ještě vyrazil na mši v Hejnicích[5], což zde zmiňuji převším proto, že křesťani jsou parta povětšinou veselá a na všechno máme nějakého světce - a Rita z „Kaše“[6] je ta pravá, aby nás tahala z kaše. Podle ní se to rčení taky říká. Je to prostě patronka beznadějných situací a když už všechno vypadá tak, že člověk by „hodil flintu do žita“ nebo „by si to hodil;“ vzpomeňte si na Ritu.

neděle odpoledne
Přesun 340km po asfaltu k domovu. Ač jedu bez nepromoku, daří se mně zcela se vyhnout dešti. Neuvěřitelné!

neděle večer
Stříhání videa z kamery, protože co se neudělá hned, to se nemusí dělat vůbec.

neděle noc
Dopisuju tohle, aby pan Š měl ráno co číst! Zaslouží si to, protože mě tahal z bláta stejně jako já jeho.

Díky za skvělou akci! Díky Pardálovi za vedení a přímo mentorský přístup.
A smrt všem zlým neviditelným šotkům, kteří vybíhali z lesa a tahali mě za přední kolo a já musel kvůli nim padat a nikdy jsem žádného nezahlédl; ale vím, že tam byli.
natočil, sestříhal Lobo
natočil K.M.

Žádné komentáře:

Okomentovat