Setkání na Radarce

fotky: [tyf][aron][bystricke][netvor]
trasy: na trať[1], sjezdy k rybníku[2], kolem přehrady po červené[3]

V areálu Radarka[4] u Náměšti nad Oslavou proběhlo setkání příznivců fóra BMW GS[5], součástí byla volitelně enduroškola[6] Milana Holého[7] určená převážně začínajícím jezdcům na velkých cestovních endurech. Enduroškoly jsem se přímo neúčastnil, ale vypadala výživně; dvě skupiny pod vedením instruktorů kroužili po louce v areálu Radarky, pak se naučili jak zvládnout drobné sjezdy a výjezdy na malinké trati [8] tamtéž. Nakonec jeli frekventanti vyzkoušet nově nabyté návyky na motokrosovou trať mezi obcemi Studenec a Okarec. Za pět stovek účastnického poplatku nemohl nikdo očekávat individuální přístup – jako úvod do jízdy v terénu na velké motorce to bylo skvělé – viděli jsme pády, viděli jsme skoky plánované více i méně, viděli jsme slalomy a viděli jsme udřené tváře potících se enduristů. Koho terén na velkém enduru zaujme, má možnost pokračovat dalšími lekcemi již v menších skupinách.
Radarka je místo, kde na vás dýchne atmosféra vojenského ležení let osmdesátých století dvacátého, nikoli osmnáctého[9], aby nedošlo k pomýlení; ale do moderních dob odkazuje i název areálu.
Večer páteční byl o stmelování kolektivu do pozdních hodin, proložený přesuny od plamenometem rozhicovaných kamen k drkotání zubů při poslechu živé kapely, která hrála venku při teplotě lehce nad nulou a zpět. Proběhla tombola moderovaná Joem vesele tak, že se smějeme ještě teď. Vyhráli jsme hrníček, heč!
Ráno následovalo děsivé zjištění, že na snídani má nárok pouze ten, kdo si ji večer objednal. Tato informace se utopila snad v moravských vzorcích; MilanH večer v ruce držíc pozdrav z Velkých Pavlovic v podobě stopky ořechovice, řka – cože, další nejlepší domácí, nechci, už nikdy – panáka vypil a otřepavše se vyrazil k vedlejší skupince s rukou napřaženou k další ochutnávce nejlepší domácí lavorovice. Krátce by se řeklo, že večer byl klidný a krom jednoho zbořeného stanu a omylem poblitého malého géesa se nic zvláštního nestalo.
Dopoledne vzal Joe naši skupinku na motokrosovou trať, tam jsme svou drahou chotí jsme objevovali, jak to nejlépe dělat – tedy jak jet nejlépe offroad v tandemu, ale to si zaslouží svůj blogový zápisek viz.[10] Pak jsme vyrazili k rybníku na pěkné sjezdy a výjezdy, jeden je kamenitý a druhý kořenitý; škoda, že nepršelo, protože v mokru by sjezd složený jen z kluzkých kořenů mohl být opravdu pěkný.
Odpoledne jsem si po sté vynadal, jakže jsem mohl doma nechat picí vak – camelbak, pořídil petku do trumpety[11] a vyrazili jsme s Pachem po Aronově stopě, tedy po turistických značkách kolem Dalešické přehrady. Bylo to padesát kilometrů po pěkném a lehkém terénu.
Mr.Pertla uvádí...
Toliho caféracer BMW K100 – jeho prezentační video viz.[12]