sobota 27. dubna 2013

T.K.C. 2013

[fotky] moje, [fotky] Bonnyes a [fotogalerie] pořadatelů
naše trasa [1][2][3][4] asi 100km

Setkání offroadových nadšenců pod Bezdězem[5]. Večer byl příjemný, pro některé včetně mě, seznamovací a hlavně dlouhý a poté, co se rozezněla kytara byl ještě delší; dalo by se říct, že nebýt té „zeleniny“ konzumované v nadměrném množství, nestalo se ten večer vlastně nic zajímavého.
Ráno po snídani proběhla rozprava o cestě – myslím, že to bylo šestnáct bodů v turistické mapě, soutěž skupin, šlo o to, kdo najede nejméně kilometrů[6].
S Barvajzem jsme dvěma V-Stromy doplnili semknutou a vyježděnou skupinu s XTZetkama. Vzhledem k tomu, že s nimi mám půl motorky společné[7], odvažuji se s majiteli „estéček“ hovořit bez ostychu.
Vyrazili jsme mezi posledními, či snad dokonce poslední, protože kluci v mapě podrobně vyznačili všechny průjezdní body a naplánovali a vyznačili trasu kudy se pojede.
S nadšením jsme vyrazili a urazili kus cesty, užili si písku i výjezdu. Bonnyes se ptal: „Jak dáváte ty kořeny na stromech?“ Odpovídám: „Cože? Špatně rozumím.“ A on: „Říkám, jak dáváte ty kořeny na Stromech?“ Za čtvrtým zastavením jsme malinko zakufrovali a vjeli do Drasslerovy rokle[8] a pak se začaly dít věci  – nějaký škarohlíd by snad mohl říci, že se nám výlet začal i hatit – cesta vedla přes větve po těžbě dřeva a nevedla nikam. Končila paloučkem s křižovatou a dvěmi výjezdy, které nelze vyjet, o oba se Bonnyes pokusil a ve druhém málem zůstal – odnesla to jen nalomená brzdová páčka. Když jsme se vraceli před dřeva a větve zpět, tak stejně jako na cestě tam, museli jsme si pomáhat – lépe a pravdivě řečeno – museli nám pomáhat, všichni tři kluci na XTZetkách proskákali přes dřeva a větve a my se Stromy zapadli mezi stromy a kusy stromů. Při návratu v mé motorce něco křuplo a nastal první technický problém dnešního dne. Velký kus dřeva se dostal mezi řetěz a rozetu a shodil řetěz, ten se naroloval někde u sekundárního kolečka a zlomil moji jedinou, novou a krásnou tyčku spojky – měnil jsem ji nedávno, po podzimním Krocanu, kde jsem ji pro změnu ohnul[9]. Tyčka zlomená na tři kusy.
Díky mé smůle jsme se docela zdrželi, já jsem jim říkal, ať jedou dál a nechají mě bídně zahynout v místě plném vlčích stop a podivné mlhy. Nechtěli. Svorně zůstali se mnou – za to jim díky – a kibicovali jak a co dělat dál. Nakonec to nebylo tak děsivé, Lachtan našel šroubovák naprosto stejného průměru jako byla moje tyčka spojky a řezací plátek s sebou vozí snad každý. Stačilo to jenom zkrátit a znovu nastavit spojku, řezání šlo pomalo, šroubovák byl poctivý, kalený; nechal jsem křížovou část směrem do motoru a řezal to na straně vnější, abych nepoškodil guferko.
Drží to tam a funguje doteď a vzhledem k tomu, že nová tyčka spojky dorazí až za víc než týden, odjedu s Lachtanovým šroubovákem bodajícím do mého motoru ještě offroad na Touratech Adventure days[10] příští víkend.
Vsuvka: Celý problém by mělo do budoucna vyřešit vodítko řetězu, které zajistí, že řetěz z rozety nemůže spadnout[11]. Stojí pár stovek, ale dám to tam až s výměnou řetězu, protože se ta věc musí na řetěz navléknout a roznýtovávat řetěz těsně před smrtí nebudu. Konec vsuvky.
Drobný technický problém byl tedy vyřešen a mohli jsme pokračovat. Ten kraj je nádherný, lesní cesty písčité, výjezdy co jsme potkali snadné a zábavné. Dá se jet příjemně rychle a díky tomu, že Barvajz má cesty na T.K.C. docela sježděné, dokázal říct kdy bude lepší vyhnout se obtížným úsekům typu vratký dřevěný mostek přes řeku Ploučnici. Říkal, že to není nic hrozného, že zábradlí je laťkové z jedné strany, shnilá je jenom levá kláda a když se budeme držet uprostřed, mělo by se to dát pojet, z jedné strany je velký schod, z druhé je to prý pohoda. Mostek široký necelý metr, pod ním dva metry vzduchového polštáře a dopad měkký do metru a půl vody v Ploučnici – v lepším případě při pádu trefíme nějaký, pod mostem v tu chvíli právě projíždějící, raft plný vodáků. Ne děkuji.
Společně a ještě v plném počtu jsme objedli celkem šest bodů trasy a dorazili až do Mimoně, kde jsme se po dobrém obědě rozloučili s klukama s XTZétkama, kteří museli pokračovat na jinou akci ku Praze. Tak jsme v tom zůstali se dvěma Stromy jako vždycky.
Spolu s Barvajzem jsme pak zdolali ještě dalších osm zastavení, postupně a svižně. Proběhl krátký exkurz bunkru, prohlídka hydrogeovrtu u Božích muk, našli jsme brod přes Ještědský potok, který jsme oba projeli, abychom pak zjistili, že bříza se vzkazem je na druhé straně
V obci Břevniště jsme potkali vzteklého ovčáka – psa, ne chlapa – německý ovčák si vybral Barvajze jako lovnou zvěř a šel po něm. Běžel za ním a lovil ho neuvěřitelných 1,7km viz. mapa[12]. Nebylo kde uhnout nebo jakkoli psa objet, nakonec to skončilo velkým obloukem po louce, kde pes léčku prohlédl, vydal se po sečně a minul modrého V-Stroma tak o čtyři metry. Být tam kámen nebo díra, tak tam skončila motorka a Barvajze by žral pes. Takhle napsané to vypadá vesele, ale nebylo. Zajímavé je, že můj bílý Strom psa nelákal. Možná jenom neměl rád laděné výfuky a nebo na něj Barvajzova opice vyplázla jazyk.
Poslední kousek cesty, který jsme stihli, vedl z obce Ouč po modré turistické značce, jsou tam pěkné schody a po dole pak cesta alespoň osmkrát křižuje potok a bylo to jediné mokré a trochu zabahněné místo z celého výletu. Tak si mumlám pod vousy: „Hele, takhle kaluž je fakt nepěkná, velká a hnusná, zatím jsem čistej, tak se snad nezašpiním, ne.“ A jak tu kaluž míjím, dívám se do ní pořád víc a víc a říkám si: „Joj, tak tady bych nechtěl skončit.“ A bylo to. Předním kolem v díře v kaluži a blátě a zadním kolem nahoře mimo cestu. Vymáchal jsem se pořádně. Je to už podruhé, co jsem zůstal ležet v blátě jenom proto, že jsem se ho snažil objet. Jak říkají opravdoví enduristé – Bláto cti netratí! Alespoň nemusím kupovat drahý Touratech sprej s imitací bláta.
Do tábora jsme se vrátili s deštěm a s večerem. Při vyhodnocení to bylo neuvěřilelné, ale umístili jsme se; kdyby soutěžily jenom tři týmy, stáli bychom na bedně. Takto jsme byli sedmí ze sedmi. Ale taky pěkné. Lépe než být poslední, nich wahr?

Vyhodnocení: 
3. místo – celkem 138,7km – jeden vynechaný bod přičte 15 trestných km a  dva nepovinné body zase bonusově odečetly 40km
2. místo – celkem 123,6km – dojeli bez trestného bodu,přijedli v časovém limitu a to stihli oběd a půl hodiny opravovali motorku
1. místo –  celkem 123km – vynechali dva body, tedy 30km plus
Rozdíl šest set metrů, který rozhodl o vítězství boxer teamu je k pousmání.

Pořadatelům dík za svělou akci, dobré zázemí, jídlo i pití. Chtělo by se říci, že Máchův kraj mne mocně inspiruje, když je to místo kam jezdím i dvakrát měsíce[13], ač to mám k vám na T.K.C. skotných tři sta kilometrů, rád je absolvuji, abych vás viděl a mohl se vymáchat v blátě, které mému Stromu chutná nejvíce. Dík. Sportu zdar, enduru zvláště!