Cestovní kancelář Hyzdil a Pizdil nás vzala na moc pěkné místo, je to nejdelší přírodní písečná pláž v Itálii, údajně je dlouhá asi čtyřicet kilometrů. Je u ní velký národní park, vjezd vede přes automatickou bránu, platí se při odjezdu 0.80€ za motocykl. Z našeho kempu, který je nejblíž, to máme k místu nakoupání necelých třicet kilometrů, celý přírodní park se musí objet. Parkování je asi padesát metrů od vody. Nesmí se tady přespávat, nejsou tady žádná plážová lehátka a jiné podivnosti. Místní si nosí slunečníky s sebou a nebo jenom plachtu, kterou vážou na konstrukci ze sušin posbíraných kolem v řídkém lese. Je tady koutek s pitnou vodou, což je skvělé a kousek je tady malinký restaurant v pojízdném autě. Lidí velmi málo, na parkovišti asi padesát aut a sto motorek. Pláž nekonečná. Písek rozpálený, vypadá jako křemičitý písek smíchaný napůl s mákem.
Moře je naprosto skvělé, vlny vysoké, celý den jsme strávili houpáním ve vlnách. Véna pravil, že si připadá jako plankton.
Radim, alias kapitán Štístko se vykoupal v moři, pojedl jablíčko a odjel někam do nejbližšího města, potkáme se až večer. Pravděpodobně se na opravdové mořské dobrodružství chystá až zítra.
Viděli jsme tady na pláži sojky, co si přišly zaštěbetat z lesíka, a s blížím se soumrakem přišla liška zkontrolovat, zda tady nejsou nějaké zbytky po lidech.
Véna nás seznámil se slovem "vyšošŕňat," které používala jeho maminka, když posílala děti na nočník. Docela se ujalo.
Na pláži jsme setrvali až do večera a povečeřeli. Se soumrakem se místní lidé z pláže začali vytrácet, my jsme také velmi pomalu začali balit. Pak najednou, kde se vzali, tu se vzali, přiletěli komáři, hromady komárů a začali žrát. Moc. To už jsme na pláži byli naprosto poslední.
Při odjezdu jsme museli na bráně u závory napsat svoji SPZ, automat nám ukázal fotku, my jsme potvrdili, že jsme to my, naházeli do automatu 2.80€ a mohli jsme odjet přes dvě závory, kde při zastavení mezi nimi jsme byli opět kamerou vyfoceni.
S Anubisem jsme se potkali v kempu. Potvrdil svoji přezdívku kapitán Štístko. Kdesi po cestě spadl! Začala mu chybně brzdit přední brzda, nebrzdí, nebrzdí a pak najednou zabere naplno. Tak na mokré cestě spadl. Jak jsem psal, že jsme jeli na skůtrech, tak tím se myslí, že v sandálech a bez chráničů. Jediná Erika vždy jezdív kominéze a rukavicích a kanadách i kdyby měla horkem padnout. Takže má Anubis lehce odřený loket a kotník. Ulomil levé zrcátko a zítra bude řešit opravičku hlavně té brzdy. Poslal jsem SMSku velkému učiteli Drchlíkovi, třeba poradí, čím by mohlo být, že se brzda chová takto. Jesti je brzdový systém zavzdušněný nebo jestli je třeba v pístku nějaká nečistota.
Tak to máme druhý ztracený věneček.
[fotky][trasa]