Itálie 2012 - Grossglockner a Giovo

Vstávali jsme v sedm, posnídali, zabalili se a o půl jedenácté jsme vyrazili na cestu. Přes Zell am See k mýtné bráně na vstupu horské cesty Hochalpenstraße Glockglockner. Motorka na den stojí 22€, vzpomínkovou motonálepku jsem nalepil ihned, aby se snad někde neztratila.
Cesta byla klikatá a příjemná a vedla opravdu až do mraků, motocyklistů nepočítaně, taktéž jsme kličkovali mezi pomalu jedoucími auty a autobusy. Naši skupinu jsme vtipně rozdělili hned na začátku a to tak, že Véna se ztratil zcela a potkali jsme se až u oběda. Anubis se nadchnul tak, že zajímavé části trasy projel několikrát. Když jsme s Karlosem stáli někde kousek od vrcholu, přijel za námi V-Strom s německou značkou. Napřed nás míjel a pak se vrátil, přijel, zastavil a položil stroj. Úplně stejně jak to umí jenom Chip. Spadl motorkou na Karlosovu kawu a nakřápl mu přední blatník. Pak mu motorka upadla ještě jednou. Tak jsme se s ním vyfotili. Vracel se proto, že ho zajalo, jak je můj Strom vysoký...
Z Grossglockneru jsme vyrazili do Itálie směrem k průsmyku Stelvio, docela dlouho jsme se zdželi v koloně, která se moc nedala objet. Navigace nás vedla přes Via pass Giovo. Serpentiny vydatné, ale povrch cesty špatný, asflat vypraskaný a na cestě štěrk a kameny. Vénovi v zatáčce ustřelilo zadní kolo, ale vycvičený z Grossglockenu to ustál bez problémů. dlužno podotknout, že právě Grossglocker je cesta téměř bez svodidel. Nahoře ve 2200m mrholilo, pak se nám déšť vyhnul a někde v údolí nás zastihla průtrž naprostá, zastavili jsme v parku, za deště oblékli nepromoky a ihned přestalo pršet. Trocha vlhka zůstala a tak budeme ráno sušit.
Až kolem deváté hodiny večerní jsme začali hledat místo, kde hlavu složit a až o hodinu a půl později jsme našli kemp, kde jsme teď. Pro šest lidí, tři stany a čtyři motorky za luxusní cenu 9.5€ na hlavu. Je to tady jako příjemná vzpomínka na pobyt na Balatonu, protože kolem kempu jezdí co dvacet minut vlak!
Dnešní plán cesty jsme nesplnili, k průsmyku Stelvio nám zbývá asi třicet kilometrů a to jsme měli ještě jet dalších sto třicet k dalšímu pasu. Plán zůstává, body trasy jsou vytyčeny, jenom dny se posunjí. Zítra projedeme Stelvio a měli bychom snad dorazit až do Boloně, kde máme navštívit motocyklové muzeum Ducati.

Pripisuji rano: krom dvacetiminutoveho intervalu vlaku se v 6:00 ozval Andel Pane. Ke kostelu mame padesat metru. Zvon zustal aktivni a hbite odbiji ctvrt, pul, tri ctvrte a ctyri udery oznami celou a nasleduje cela sada. Vstavali jsme, kdyz se zvon ozval 13x, tedy v 9:00.

[fotky] [trasa]