Drákulův hrad Bran, Brašov, Shigišoara

Rozloučeni se Zdenálem a Lucií si dopřáváme kolem desáté hodiny ranní kávu a snídani v shopping centru Carefour v Bukurešti. Pokračujeme směrem k vesničce Bran, kde stojí hrad patřící rodu řečených Drákulů (podle draka v erbu). Po cestě je hodně kolon a dopravních kolapsů, autem bychom to nezvládli vůbec, ale takto se buď zprava nebo zleva pořád stabilně prokousáme dál. Nejdelší kolona měla asi 20km. Projíždíme lázeňské město Sinai, jsme v Transylvánii, což je, jak mě po interkomu zdatně informuje Saša, část Sedmihradska a znamená to něco jako "hodně lesů." Celá tato oblast je docela bohatá a byla vystavěná německými, rakouskými a maďarskými protestanty, co sem odcházeli v období reformace.
Hrad Bran je krásný [1], chvílemi vypadal jako Kokoří a chvílemi jako Buchlov. Prohlídka je individuální bez průvodce od místnosti k místnosti a celá je situovaná tak, že vchodem do hradu neustále proudí lidé, ale žádní nevycházejí ven. Saša konečně vybrala suvenýr pro Ábi a FFF - chtěli něco typického a zárověň netradičního - tak máme v boxu dudy, z pěkné pravé kozičky.
Brašov je historický a ve stavu jako naše města na sklonku první republiky [2]. Původně to mělo být hlavní město Rumunska, ale protože bylo postaveno Němci, tak musela být ideologicky vybrána rumunská osada - to jsou další a další informace co prosakují z Ťufíčka. Ještě, že toho "průvodce" co nám naservírovala Lucie poctivě četla. [cesta Bran, Brašov]

Nejlepší z dnešního dne bylo středověké město Shigišoara, naprosto zachovalé. [cesta Brašov-Sighišoara]
Dorazili jsme až hodně pozdě k večeru, město si prošli. [3].

Pak jsme vyrazili na noční přesun co nejdál směrem Cluj-Napoca a Oradea, venku 18 stupňů, dobře oblečení se zimní verzí motorukavic a vyhřívanými gripy cesta slušně ubíhala, zvládli jsme ještě asi 190km, než jsme začali hledat místo k odpočinku a zastanovali. [cesta]
Do Oradea nám chybí asi 100km, tam chceme být dopoledne a pak směrem Debrecen a zcela mimo dálnice okreskama přes Maďarsko k domovu.
Pomalu nám to tady končí, ale naštěstí nám zbývá ještě velký kus Rumunska ke zkoumání na příště. Domů chceme přijet buď v sobotu večer nebo až v neděli, podle počasí a situace dopravní a nálady naší cestovní.

[další fotky]